RSS
Magazín Broukservis JMK

Fénix povstává z popela

„ Je příliš ošklivý a hlučný, neplní základní technické požadavky kladené na motorové vozidlo. Takovýhle model automobilu zůstane populární tak dva, tři roky- pokud vůbec, vyrábět takovýhle vůz sériově by bylo ekonomicky naprosto nerentabilní“.
Sir William Rootes prezident sdružení automobilových výrobců o Brouku
Důležitým datem pro továrnu, město i výrobek zde vznikající byl 10. duben 1945, kdy tento kraj obsadily americké jednotky. V továrně, jejíž dvě třetiny byly poškozeny, zřídili Američané opravnu své techniky, hlavně džípů a započali vyklízecí práce. Dočasným vedoucím závodu byl jmenován Rudolf Brörmann někdejší vedoucí kontrolního oddělení a byl to on, kdo přesvědčil velícího důstojníka o tom, že má být spuštěna výroba ze skladových zásob. Mezi květnem a červnem 1945 tak vzniklo v improvizovaných podmínkách 138 Kűbelwagenů, které si americká armáda odvezla. 25. května dostalo stále ještě nehotové město nový název- Wolfsburg, podle nedalekého zámku.
V polovině června 1945 přešla továrna pod britskou okupační správu a kolektiv důstojníků s technickým a ekonomickým vzděláním, který zkoumal rozsah poškození a rentabilitu podniku už 18. června dal doporučení k další výrobě a vynětí automobilky z válečných reparací, bude-li to možné. Během jara a léta Britové svezli zpět do továrny stroje a zařízení, které byly ukryty mimo Wolfsburg, s výjimkou těch, které zůstaly v sovětské okupační zóně. Rusové je odmítli vydat.
Počátkem srpna převzal vedení automobilky major Ivan Hirst, který vytušil, že výroba válečného Kűbelwagenu nemá budoucnost a zcela správně ji hledal v oblých tvarech původního Brouka. Jeden ze zachovaných exemplářů poslal do britského hlavního štábu ke zkouškám a tato akce měla úspěch. 22.8. 1945 přišla objednávka na 20. tisíc vozů Volkswagen Brouk s termínem dodání do července 1946. Požadavek sice nesplnitelný, ale motivující a zaručující továrně práci a nedostatkové suroviny. Vozy tohoto období vycházely z válečného typu 82E s osmnáctikilowattovým motorem o obsahu 1131cm3 a se zvýšeným podvozkem. Civilní podvozek s nižší světlou výškou byl montován od února 1946 a desetitisící exemplář stál na konci výrobní linky v říjnu 1946. Během tohoto roku též vznikly první užitkové verze Brouka, např. vůz se skříňovou nástavbou pro poštu, sanitka a dokonce dvě modifikace tahače návěsů. V únoru byl též jmenován nový německý správce majetku dr. Hermann Műnch. Z důvodu denacifikace musel odejít nejen Brörmann, ale i lidé ze širšího vedení, což dočasně negativně ovlivnilo výrobu.
V roce 1946 proběhlo mnoho jednání o osudu automobilky. Opět se střetávaly různé vlivy. Britská okupační správa a ministerstvo financí vidělo v potenciálu automobilky nástroj na snížení nákladů na okupační správu a zdroj deviz pro své hospodářství. V ostrém protikladu stál britský automobilový průmysl, který v Broukovi, byť dosud opovrhovaným a nedoceněným viděl konkurenci. Nakonec zvítězil pragmatismus britských úřadů a Volkswagen byl na čtyři roky vyňat z reparací. Navzdory problémům se získáváním surovin se v listopadu 1946 měsíční výroba opět přiblížila k hranici 1200 vozů a Volkswagen začal plnit objednávky ostatních spojenců. Padesát vozů obdrželo britské královské letectvo, několik stovek odebrali Američané, dále sto vozů Francouzi, padesát obdrželi Rusové, několik stovek připadlo německým institucím. Pro volný trh však zatím kapacita nestačila.
Přelomovým rokem byl rok následující a nutno říci, že nezačal příliš šťastně. Napřed se britská správa ukvapeně rozhodla o předání automobilky do německých rukou a majora Hirsta, který s tím nesouhlasil, odeslala do Anglie. Tuhá zima a katastrofální nedostatek uhlí nedovolil udržet výrobu. Major Hirst se urychleně vrátil, tentokrát ve službách ministerstva zahraničí, ale ve stejné funkci. Po prvním lednu 1947 byla britská i americká okupační zóna sloučena v jeden ekonomický prostor a Hirst byl přesvědčen, že automobilka potřebuje ve změněné situaci ve vedení odborníka se zkušenostmi z vedení velké automobilky. A záhy jej našel v Heinrichu Nordhoffovi, bývalém řediteli továrny na nákladní vozy Opel, který se vedení automobilky ujal k 1. únoru 1948. Za zmínku stojí jeho první zhodnocení stavu automobilky „Volkswagen má víc chyb než pes blech“. Přesto vydržel ve vedení Volkswagenu až do své předčasné smrti v roce 1968.
Klíčovou událostí roku 1947 však bylo zahájení exportu Brouka a jeho uvolnění pro volný trh. Na základě objednávky z hannoverského veletrhu převzal počátkem října nizozemský zástupce Volkswagenu Ben Pon prvních pět automobilů, a Brouk tak nastoupil svoji fenomenální cestu mezi lidi, kam jej určovalo jméno automobilky. Od té doby si získal srdce miliónů zákazníků nejen v Evropě, ale i v celém světě. I v následujících letech to nebyla cesta prostá nesnází, a tak, někdy jen šťastnou shodou náhod, potvrdil svoji životaschopnost a stal se jedním ze základních kamenů hospodářského vzestupu poválečného demokratického Německa.